Zemarovské slavnosti v Budě a Pešti

Letošní výroční Zemarovský sjezd se opravdu vydařil. Zůčastnila se jej nadpoloviční většina aktivních občanů (celkem 3) a navíc ještě spousta dalších občanů i neobčanů, a to i přesto, že se konal v Maďarsku, což bylo (až na jednoho aktivního občana) neobvykle z ruky… Takovou akci si prostě jen tak někdo nenechá ujít!

Buda-pešť je metropole. To znamená, že má metro. Maďaři zjevně nemají úctu k výdobytkům socialistického hospodářství, každý desátý pasažér budové-pešťské hromadné dopravy jezdí načerno [citation needed], takže na každé stanici metra stojí trojice inspektorů, kterým musíte ukázat platnou jízdenku, než vás pustí k vláčkům…

V metru si jinak budete připadat jako v Praze… (metro je tu dokonce ještě jednodušší, místo tří uzlů mají jen jeden, a navíc jsou v metru přehledné mapy, které zobrazují i na kterých stanicích je McDonald’s) …ostatně jako v Praze si budete připadat i na povrchu, kromě míst, které více připomínají Vídeň…

Pokud plánujete jíst i někde jinde než v McDonald’s, možná by vás mohlo zajímat, že se povinně účtuje zvlášť servisní poplatek 10 procent… což vede k dilematu, zda dávat další dýško… Ze zjevné radosti, kterou čišník projevil, když jsme mu dali dalších 10 procent navíc, se dá usoudit, že to není potřeba… Na druhou stranu, kde jinde si můžeme připadat jako „ti boháči ze západu”…

(Fotka je ukradená z Chaninina facebooku)

Posted in Uncategorized | Tagged , , | Leave a comment

Výlet do Krakówa

Jako při každém jiném výletu, největší problém, který budete řešit, je, kam si zajít na jídlo.

Nejlepší jídlo v Krakówě jsou preclíky, které prodávají ve stáncích na každém rohu, jsou správně křupavé a slané a mňam. Pokud vám to nestačí, tak naproti americkému konzulátu je celkem dobrá restaurace, kde si můžete dát třeba bigos, pokud máte odvahu, a nebo jít vedle do pizzerie, když ji nemáte. Hard Rock Cafe na náměstí je samozřejmě úplně stejná, jako všude jinde na světě.

Pro samotné prohlížení pamětihodností mám jen dvě rady: na Wawel je potřeba vyrazit brzy po ránu, aby na vás vyšly lístky do zajímavých částí hradu, a do solnéh o dolu Wieliczka si vemte něco teplejšího na sebe, pokud je venku více než 15 stupňů pana Celsia…

Posted in Uncategorized | Tagged | Comments Off

Hersonissos podruhé

Mí věrní čtenáři si jistě vzpomenou na můj minulý výlet na Krétu. Ostatním jistě nebude dělat problém najít na této stránce odpovídající zápisek… Naštěstí se na místa, jako je tohle, dá celkem spolehout v tom, že jsou pořád úplně stejná, jak si můžete všimnout na přiložené fotografii. Co je tu však letos nové je funkční wifi na pokoji a dokonce i na pláži, což je über kuhl.

Co se týče jídla, tak slavnostní večeře jsme měli dvě. První byla v neděli v komorním duchu jen pro náš workshop. Lososová pomazánka jako předkrm, houbová jako polévka, lososový jako steak a na desert si jako moc nepamatuju, jen že nahoře byla třešnička. Jo a Metaxa jako digestiv. Šéfkuchař se nás pak osobně přišel poptat, jak nám chutnalo. Chutnalo.

Ta druhá byla celokonferenční barbeque, s bohatým výběrem rozličného masa. Naštěstí měli mezi těmi ochapadlenými potvoráky i vcelku tradiční hovězí burgery… Jako desert bych bylouce býval doporučil jistou sladkou bílou hmotu, asi vejce s cukrem. Hrála nám pro zábavu vcelku obstojná kapela, ale hráli hlavně odrhovačky a rock’n'rollů dost málo…

Na workshopu jsem prezentoval demo své úžasné anotační komponenty v KiWi a samozřejmě mi to pořád padalo, jak bývá při demonstracích obvyklé, takže to ani nebyl velký trapas… Celkově byla konference zajímavá a vůbec za všechny prachy.

Jediné pořádné dobrodružství bylo při zpáteční cestě na letiště, kdy objednané taxíky přijely o hodinu později a o jednoho méně. Zajímavé zjištění celé akce bylo, že je možné vecpat pět cestujících do jednoho taxíku a pak si za to ještě nechat zaplatit…

Za celou cestu žádná horká čokoláda. Budu muset svůj blog přejmenovat…

Posted in Events | Tagged , | Comments Off

Slavnostní překročení 49. rovnoběžky

Na WeKnowIt mítink v Karlsruhe jsem vyrazil o den dříve brzy ráno, takže jsem měl ještě odpoledne spoustu času k prohlídce města. Většinu toho času jsem pak strávil na hotelu spánkem, snažíce se nahradit to brzké raní vstávání…

Check-in v hotelu proběhl tentokrát mnohem jednodušeji, než jak jsem popisoval nedávno. Tentokrát jsem se nemusel snažit vypadat, že rozumím tomu, co mi recepční říká, protože na mě mluvil česky, i když jsem mu tedy musel připomenout některá slovíčka… Dostal jsem mapu, na které mi byla ukázána obě (alespoň podle recepčního) zajímavá místa v Karlsruhe. To první je ulice s obchody mezi Europa pl. a Berliner pl., kde mimochodem najdete i Subway, Burger King a McDonalds. To druhé je palác a jeho přilehlý park. Na park přiléhá kromě toho také univerzita, což se na něm projevuje hromadami odpadků, které se po parku válí snad úplně všude… Jinak je to moc hezký park se spoustou zákoutími se zajímavými zahradnickými i sochařskými počiny… Ještě mnohem krásnější je městský park a Zoo, do kterého sice musíte zaplatit vstupné, ale stojí to za to, pokud tedy nebudete přepočítávat, kolik že jste to vlastně zaplatili… Právě onen park totiž protíná ona 49. severní rovnoběžka. Ne že by neprotínala i cestu a zbytek planety okolo, ale jen tam je kámen a čára nakreslená na zemi, na kterou když se postavíte čelem na jižní stranu, uvidíte sloní zadky…

Univerzita, nebo alespoň její jižní kampus, který jsem navštívil, je také moc hezká. V menze mají kromě jiného celý jeden pult, kde si člověk může poskládat svůj vlastní hamburger… Když už jsme u jídla, první večeři jsem si dával v hotelu: brambory a chřest s hovězím steakem, a byl tak akorát… Den druhý byl social dinner v restauraci při zřícenině hradu Turmberg. Z Turmbergu je krásný výhled na Karlsruhe, továrny v porýní a Francii. Nahoru vede lanovka jako na Petřín, kterou jsme jeli za světla nahoru střízliví, zpáteční cesta po temných nepravidelných schodech dolů se čtyřkou vína v sobě byla mnohem dobrodružnější. Na jídlo jsem si tam dal nějaké prasečí kousky a bylo to celkem ucházející. Nejlepší byla stejně bageta jako před-předkrm, která byla tak krásně křupavá a prostě mňam a spolu s červeným vínem neznám nic lepšího… Seděl jsem tam s řeckou sekcí a mluvilo se o víně a řeckém rozpočtu…
Jedinou horkou čokoládu z celé cesty jsem si dal až na letišti ve Frankfurtu při cestě domů…

Posted in Uncategorized | Tagged , | Comments Off

Sex, drogy a rock’n'roll!

Všechno je jednou poprvé. Možná si i Vy vzpomenete na Váš první koncert rockový koncert, první milování, nebo prvního jointa… V Amsterdamu jsem poprvé navštívil Hard Rock Café a taková zkušenost by se co do pamětihodnosti do výše uvedeného seznamu jistě dostala někam na třetí místo…

Dal jsem si lokální legendární burger s kolou on the rocks a bylo to vynikající! Perfektní rocková atmosféra, no a nakonec jsem samozřejmě nemohl odejít bez obligátního trička…

No a když je řeč o Amsterdamu, tak je mi jasné, jaká otázka Vás teď napadá… Odpověď je ano: V Coffee Shopech opravdu mívají i horkou čokoládu a je to naprosto legální!

Posted in Uncategorized | Tagged , | Comments Off

Ja, alles klar…

Problém toho, když se člověk snaží tvářit, jako že rozumí jazykem toho, kdo na něj mluví (tak například konkrétně při rozhovoru s recepčním v hotelu), je ten, že pak po chvíli kývání hlavou a mumlání souhlasných frází už je prostě pozdě na to poukázat, že vlastně celou dobu měl jen velice hrubou představu, o čem dotyčný mluvil… Pak už nezbývá než to přijmout s tím, že pak vypadá jako blbec, který nedokáže najít výtah a své patro, ačkoliv mu to bylo zcela jasně vysvětleno…

Při té příležitosti také hrozí, že se třeba vůbec nedoví, kdy a kde se podává večeře, což je informace vskutku klíčová… pak se musí uchýlit k detektivní práci, předstírání zájmu o výzdobu hotelu, usmívat se na personál a tvářit se nad věcí…

Tentokrát vše dopadlo dobře… Večeře byla vynikající…

Posted in Uncategorized | Tagged , | Comments Off

Ve znalostech je síla

KiWi Poster - RDFa editor pro sémantické wiki

Můj Poster

Letošní ročník česko-slovenské konference Znalosti, tentokrát konaném v Jindřichově Hradci, se vydařil. Místní automat produkoval dobrou horkou čokoládu (tři varianty, bílou samozřejmě nepočítám) a občerstvení bylo bohaté (koláčky, dortíky, ovoce, …). Dokonce bylo k dispozici asi tak pět druhů džusů (brusinkový chyběl). Jako dárek jsme každý dostali láhev Absinthu a to je teda síla…

Raut se konal v podniku zvaném Paradise Club a navzdory našemu očekávání to byla jen herna a ne bordello, ale také tam byly hromady jídla, selátko a vína co hrdla ráčila… Kulturní vložka byla exkurze do Muzea Jindřichohradecka, konkrétně na Krýzovy Jesličky, na které se rozhodně jdětě podívat, až tam někdy budete.

Samotný obsah konference byl samozřejmě také velmi zajímavý… Panelová diskuze na téma „Web 3.0 nebo Web 0.3 ve firmách – jsou myšlenky sémantického webu pro komerční sféru mrtvé?” (zřejmě ano, jedinou z přítomných firem, která chápe, o co jde, zrovna koupil Oracle). Tutoriál našeho ‚XML Guru’ Jirky Koska o sémantice na webových stránkách, tedy především o mikroformátech, RDFa, GRDDL a mikrodatech, nám pootevřel pohled do standardizačních procesů a politiky okolo w3c a whatwg a bitvy o zařazení RDFa do HTML5. Mým příspěvkem na konferenci byl poster o RDFa editoru v KiWi, takže je zřejmé, na čí straně této svaté války stojím…

No a hlavně jsme si popovídali se starými známými, vedli podnětné diskuze, inspirovali se navzájem… no prostě sdíleli Znalosti.

Tak na shledanou na příštím ročníku!

Posted in Events | Tagged , , | Comments Off

Slunce zapadá brzy…

Ve Stockholmu slunce zsunapadá brzy. Kromě toho to bylo naposledy, co jsem měl možnost navštívit tamní prostory Sun Microsystems. Určitě by se tyto dvě myšlenky daly nějak krásně propojit a využít toho, že sun je slunce, a že nedlouho po té byla celá firma převzata Oraclem, ale nechce se mi.

Stockholm patří mezi města, o kterých se říká, že jsou to `Benátky severu’. Já bych to neřekl. Je sice pravda, že je tam je přístav a soukromé lodičky a jachty, ale jezdí tam auta, a italskou restauraci, kterou jsme ve Stockholmu navštívili, provozují Napolitánci. Také má mnohem více McDonaldů…

Kromě pizzy a hamburgerů jsem si v restauraci dal steak, jen z krávy, a ne ze soba (nebo losa?), což je místní specialita. Někoho by možná zajímalo, že v té resturaci bylo na pivním lístku také Starobrno. Mě teda ne. Já si dal brusinkový džus.

No a samozřejmě jsem tam vypil hodně horké čokolády, kterou vydával zadarmo automat v Sun Micro… Bude se mi po nich stýskat…

Posted in Uncategorized | Tagged , | Comments Off

PF 2010

Do Vánoc sice ještě zbývá pár hodin, a také stromeček je sice pořád ještě ve sklepě (aspoň myslím, že tam je…), ale protože už se mi začínají hromadit v poště přání vánoc a nového roku, jak spammeři využívají toho, že se s termínem “2010″ dosud klasifikátory nesetkaly, rozhodl jsem se, že je na čase rozeslat obligátní “Pé Efko” a při té příležitosti také popřát Veselé Vánoce, protože přece kvůli tomu nebudu psát dvakrát…

Tématem se vracím k tradičním plyšákům a tenhle konkrétní je jediný po ruce. Fotografováno mobilem značky Sony Ericsson, taktéž jediným po ruce. Upraveno v programu GIMP. Pozadí nebylo po ruce žádné, takže je průhledné (a ne bílé, jak by se mohlo na první pohled někomu zdát)

Jako každý rok přemýšlím, co znamená ono PF, jako každý rok si to vyhledám a jako vždy to pak zapomenu, takže letos to bude rozexpandováno, ať už to nemusím příště hledat. Proč se na česká přání dává francouzský nápis, který nepoužívá žádný jiný národ na světě, nechávám k diskuzi…

pf2010

Posted in Uncategorized | Tagged | Comments Off

Žuchnul do kanálu…

Jak už to tak bývá, všechny informace o nějakém místě získáváme apriori z filmů, knih a divadelních her. No dobrá, někdy dokonce i ze zeměpisu střední školy. O Benátkách tak třeba můžeme vědět, že je tam kanál La Grande, na který si musíme dávat pozor, že tam bývali nějací kupci (přesněji alespoň jeden) a, pokud se zrovna správně jmenujete, tak vám možná utkvělo, že je tam někde náměstí svatého Marka. Vybaven právě touto znalostí jsem se tedy směle vydal do Benátek…

První, na co narazíte, když vystoupíte z autobusu na náměstí Roma, je most, který je na první pohled bezbariérový, na druhý pohled je ovšem tvořen malými schody, na kterých turisté zápasí s kufry na kolečkách a na kterých se zcela jistě přerazíte. Pro kolečka prostě Benátky nejsou stavěné a to platí samozřejmě i pro auta. Žádná tam nejsou.

Místo cest a aut mají totiž v Benátkách kanály a lodě. Autobusy, taxíky, popeláře, policii, sanitky i hasiče tady mají na lodích. Lodním autobusům se tady říká Vaporetto, tak ať jim neříkáme vodní autobusy…

V Benátkách se rozhodně nemusíte bát toho, že byste zabloudili. Bloudit teda budete určitě a navíc při tom začnete mít silné pochybnosti o platnosti Eukleidovské geometrie i  Eulerovy teorie grafů (“ten most jste přešli jednou, takže přece nemůžete být znovu na této straně kanálu?!”). Co je však kouzelné je to, že nakonec se objevíte přesně na tom místě, kde jste chtěli být, aniž víte jak, a tuto cestu nikdy nezopakujete dvakrát stejně, takže vás čeká nekonečné objevování malebných uliček, mostů a kanálů.

Všechny ty věci, o kterých jsem měl tušení, že tam jsou, tam opravdu jsou. La Grande je opravdu kanál, ve kterém by se dalo utopit a náměstí svatého Marka je plné turistů, holubů a v noci prý i potkanů.

O všech těch dalších památkách a nádherných obrazech slavných malířů, které můžete vidět v muzeích a kostelech, se jistě dočtete i jinde, ale jistě vás už teď hlavně zajímá, co jsem měl dobrého k jídlu.

Tak tedy: Italská zmrzlina je velice lahodná, stejně jako Pizza v opravdové italské restauraci…

Místní McDonalds, jediný ve městě, jsem bohužel neměl příležitost vyzkoušet. Tak snad příště. Ciao!

Posted in Uncategorized | Tagged , | Comments Off